„Mother India“ a skutečné indické matky

Lilia Khousnoutdinova zeny Indie rozvoj Bohyne 2

O Indii je psáno opravdu hodně a nežiju tady zatím dost dlouho na to, abych se mohla odvážit na jakousi komplexní analýzu, ale chci se podělit o pár zážitků na téma „ženské problematiky“.

Odbočím: když jsem registrovala kdysi nakladatelství, tak jako „zaměření“ jsem napsala „ženská tématika“… milá paní v Klementiniu však toto ihned opravila na „ženská PROBLEMatika… co to vypráví?.

 

Ale pojďme zpět do Dillí.

V neděli jsem se procházela po Lodhi Gardens (úžasné zahrady plně Mughalskych ruin přímo uprostřed centra Dillí) a najednou jsem narazila na zajímavou konstelaci – odbočila jsem z kamenné cesty a šla přes o něco tmavší a více zarostlou část zahrad – najednou jsem si začala všímat milenců. Párečky – líbající se a nebo i víc odvážné – pod stromy, všude! Čím dál jsem šla, tím se poměr milenců na strom zhušťoval, než to opravdu bylo jeden pár na jeden strom – byli tak velice blízko sebe, že to vypadalo skoro jako ptáci sedící na střeše v řadě.

Lilia Khousnoutdinova zeny Indie rozvoj Bohyne

Lodhi Gardens

Na jednu stranu to velice připomínalo Hyde Park v létě, což se však lišilo, byla jednak teplota (ono v zimě v Dillí není vůbec teplo), zahuštění a segregace. Tady byl opravdu segment parku, který se jaksi segregoval pro milostné hrátky! Nebyly tu žádné rodiny s dětmi a naopak žádné páry se nelíbali na loukách vedle rodinných pikniků.

Zajímalo by mě, proč chodí do tmavých koutů parku v takových počtech! Nedostatek soukromí v mnoha-generačních domácnostech? Příliš drahé kavárny a bary?

Zajímalo by mě také, jak je možné cítit se intimně pár metrů od třech dalších mileneckých párů a necítit se přitom jaksi „trapně“ (rozhodně moje první zkušenost intimnosti ve skupině nebyla vůbec pohodlná).

A hlavně by mě zajímalo – jak se v tomto procesu cítí tyto mladé ženy? Některé páry byly zřejmě naprosto unesené vášní, ale jiné zas celkem jasně vykazovali příznaky celkem jednostranně sexuální touhy a značného nátlaku…

***

Lilia Khousnoutdinova zeny Indie rozvoj Bohyne 3

V Udaipuru jsem si objednala v salónu hennu na obě ruce. Zaplatila jsem mužovi kolem 40ti a posadila se čekat – „wait 5 minutes please!!“ – v pěkně upravené místnosti s krásnou meditační hudbou.

Do 5 minut se skutečně vrátil a přivedl s sebou dívku – tipuji 15 let, ale mohlo to být 12 nebo 18… – nejhubenější co jsem viděla mimo ilustrační fotky z módních přehlídek v kampani proti anorexii.

Dívka byla oblečená do čistě vypraných, ale velmi starých hadrů, které ji neseděly velikostí, a usmívala se nesmělostí a pokorou.

Malovala mi ruce dlouho – byla to asi nejkrásnější henna, co jsem kdy měla. Ale hlavou se mi neustále honila myšlenka – kolik z té mé platby dostane ona? 50%? To možná jen ve snu. 20%? 10%? Míň? Čím dál víc jsem podezírala, že je též možné, že nedostane nic, protože je to její „strýc“, tedy pracuje „pro rodinu“ nebo za to, že ji občas krmí.

„Strýc“ mezitím seděl venku za oknem a spokojeně četl noviny.

…než mi začala malovat druhou ruku, rychle jsem strčila prsty do podprsenky, abych vytáhla první bankovku, kterou jsem nahmatala – a strčila holce do ruky s gestem, ať si ji dá co nejdříve do kapsy. Obě jsme se instinktivně otočily směrem k oknu, ale strýc spokojeně četl dál.

Tento okamžik si pamatuji dobře. Obě jsme cítily, že „porušujeme“ pravidla… obě jsme se báli, že nás „při tom chytí“. Starší a mladší žena. Já, která vydělává určitě víc než strýc, a holka malující krásnou hennu – obě jsme se cítily jako provinilé děti kradoucí bonbóny. Přitom jsem jen chtěla, aby za službu, kterou vykovává, dostala zaplaceno skutečně ona!! Muž za oknem, který za čtení novin dostával zaplaceno, se provinile cítit nemusel. Není to zvláštní svět?

Ani nevím, zda se mi to ve finále podařilo, zdálo se mi, když jsem odcházela, že jsem krajem oka zahlédla, jak ji prohledává kapsy.

***

Lilia Khousnoutdinova zeny Indie rozvoj Bohyne 4

Manikúra na pláži.

V Goa jsem si nechala na pláži udělat nehty – mimochodem dopadlo to velice pěkně – a pomoci otázek „where you from ma’am?“, „you have baby??“ jsme s dostaly i k jejímu životu…

Vyplynulo z toho, že policajtům platí denní výpalné, aby na pláži mohla nabízet služby, avšak pokud vidí, že má víc zákazníků, chtějí k „paušalu“ doplatek. Když nevydělá ten den nic – „paušál“ platí stejně.

Děti má 4 a všechny bydlí v jedné mistnisti i s manželem, který pije a práci má jen příležitostně… pokud dlouho práci nemá, tak ji bije.

Z rozvojových studií jsem naučená tyto příběhy kritizovat jako západní stereotyp – ale co si mám myslet, když mi to vypráví do očí? Nesnažila se o lítost, nenavyšovala původní cenu ani neprosila pomoc dětem… jen malovala nechty a povídaly jsme si.

***

Lilia Khousnoutdinova zeny Indie rozvoj Bohyne 5

Zápisky dělám zatímco sedím v kavárně u nákupního centra ve Vasant Kunj… je tu Vuitton i Armani. Bentley parkuje vedle jámy (jako fakt jámy v zemi, doslova), kde bydlí rodinka, jejíž děti pobíhají mezi auty a zoufale se snaží prodávat špinavé balonky, nebo zvadlé kytky, nebo jiné náhodné plastové vynálezy moderního průmyslu.

A mezitím mniši, kteří se vzdaly všech světských zájmu, v oranžovém rouchu, si fotí na zlatý iphone 6 oranžové ferrari.

Z mých příběhů nevyplivají žádné posudky. Jsou to jen příběhy, jak jsem je zažila já. „Co to znamená? Co s tím? Má se s tím vůbec něco dělat…?“ – to posuďte samy.

Lilia Khousnoutdinova zeny Indie rozvoj Bohyne 6

Komentáře